Menu Fermer

Založení kongregace

Matka Rosa jako pomocná sestra (uprostřed)
Matka Rosa jako pomocná sestra (uprostřed)

V roce 1911 byla sestra Rosa přeložena do Brna. Ošetřovala nemocné v jejich domácnostech. O rok později zde zbožné šlechtičny založily Spolek sv. Josefa pro ošetřování chudých nemocných. Jeho protektorem se stal brněnský biskup Pavel Huyn.

Dámy obstarávaly prostředky, ale potřebovaly ošetřovatelky pro práci s nemocnými. Prostřednictvím otce biskupa požádaly sestry boromejky o nějaké zdravotnice. Představená dala k dispozici s. Rosu a s. Annu. Ty se ihned ujaly své práce. Brno mělo tehdy ve svých okrajových částech mnoho dělnických kolonií, ve kterých žili lidé ve velmi nuzných materiálních, sociálních a zejména bídných duchovních podmínkách. Sestry začaly svoji činnost v Králově Poli. Kromě ošetřování se sestra Rosa začala věnovat katechezi. Připravovala dospělé k přijetí svátostí a učila děti základům víry. Nemocných bylo zakrátko tolik, že je nestačily všechny uspokojit. Spolek přijal čtyři civilní ošetřovatelky, ty se však neosvědčily. To byl pro sestru Rosu další silný impulz: měla by vzniknout kongregace sester, které by se věnovaly výlučně bezplatnému ošetřování chudých nemocných.

Biskup Pavel hrabě Huyn
Biskup Pavel hrabě Huyn

Sestra Rosa využila úzké spolupráce s biskupem Huynem a odevzdala mu popis nové kongregace, jak jí nosila již dlouho ve svých představách. Biskup přijal spisek s nadšením. Sám se již více jak dvacet let zaobíral podobnou myšlenkou. Chtěl založit smírnou kongregaci a teď mu bylo jasné, že sestra Rosa je ta, která mu s realizací pomůže. Při návštěvě ad limina apostolorum v roce 1913 biskup Huyn informoval o novém projektu papeže Pia X., jenž dal ústní souhlas k založení nové řeholní rodiny. Papež sestře Rose poslal své požehnání, a svolení k přestoupení do rodící se kongregace. Sestra Rosa byla nadále boromejkou, působila ve Spolku sv. Josefa, ale již začala přijímat a formovat první kandidátky.

Pater Bernard Šústek OSA
Pater Bernard Šústek OSA

Vznikající kongregace měla mnoho dobrodinců, ale také mnoho odpůrců. Přišla válka a podmínky na rozvoj se zhoršily. Biskup Huyn se snažil obstarat čekatelkám hmotné zajištění a sestra Rosa se starala o jejich duchovní růst. Společně pracovaly v prozatímních lazaretech, kde opatrovaly raněné vojáky. Pracovala také na prozatímních stanovách, s čímž jí velmi pomohl P. Bernard Šustek OSA, spolupracovník sestry Rosy ve spolku a první superior sester.

První dům kongregace v Brně na Šeříkové ul.
První dům kongregace v Brně na Šeříkové ul.

3. prosince 1915 přišlo úřední povolení z Říma k založení nové kongregace. 14. května 1916 oblékla jako první hábit sester těšitelek Božského Srdce Ježíšova a složila řeholní sliby. Zároveň se zasvětila Božskému Srdci Ježíšovu jako oběť smíru za urážky, kterých se mu dostává, s úmyslem těšit jej v jeho opuštěnosti na hoře Olivetské, na kříži a ve svatostánku.

Toto zasvěcení je dosud součástí řeholních slibů u sester těšitelek. Papežským dekretem byla Matka Rosa ustanovena za generální představenou. Za dva týdny po ní měly obláčku první tři čekatelky. V roce 1917 měla kongregace již deset sester. Kongregace měla svůj první dům v Brně na Šeříkové 1 (Masarykova čtvrť). Tady se Matka Rosa věnovala formaci prvních sester. Po válce začaly sestry se svojí vlastní vnější činností – vyhledávaly chudé nemocné v jejich příbytcích, pomáhaly v jejich duchovních i tělesných potřebách. Přes náročnost života v nové kongregaci přicházely stále další zájemkyně.

Klášter sester Těšitelek v Rajhradě
Klášter sester Těšitelek v Rajhradě
S.M. Anežka Coudenhove-Honrichs
S.M. Anežka Coudenhove-Honrichs

V roce 1929 byl dostavěn velký klášter v Rajhradě, který se stal mateřincem kongregace.
Velkým darem Boží prozřetelnosti byl vstup sestry Anežka, komtesy Františky Coudenhove-Honrichs z Kunštátu do kongregace. Tato jako jediná dědička darovala celé své jmění kongregaci. Díky tomu bylo možné přijímat i kandidátky bez věna, postavit velký klášter v Rajhradě a provozovat bezplatné ošetřování.

Meziválečná léta byla dobou relativního klidu, a tak se i kongregace mohla slibně rozvíjet. Do začátku 2. světové války čítala více než 100 sester. Matka Rosa se snažila vyhovět všem, kteří žádali o její sestry. Již roku 1923 začaly sestry působit v Praze. Do roku 1945 stačila Matka Rosa založit celkem čtrnáct filiálních domů. Založit dům obnášelo mnoho cestování a vyřizování, které podnikala Matka Rosa sama nebo prostřednictvím svých spolupracovnic. Vždy hleděla, aby přesto, že sestry za ošetřování nic nepřijímají, byla jejich důstojná existence zabezpečena prostřednictvím spolků nebo dobrodinců.

Matka Rosa Vůjtěchová v den skládání věčných slibů
Matka Rosa Vůjtěchová v den skládání věčných slibů
Interiér kostela v Rajhradě
Interiér kostela v Rajhradě

V Rajhradě nechala vysadit velký sad – čítal kolem 600 ovocných stromů, ovoce pak posílala vlakem do všech filiálek. Nejvíc jí však záleželo na duchovním růstu sester jí svěřených. Poučovala, napomínala, psala dopisy – vše s cílem povzbuzovat sestry k lásce k trpícímu Spasiteli a k úsilí o spásu duší.Sestry na filiálkách obstarávaly chudé nemocné návštěvou po domech, ošetřovaly, apoštolovaly, pomáhaly s výchovou dětí. Klášter v Rajhradě byl místem formace a sloužil také jako exerciční dům. Každý rok proběhlo několik turnusů – pro kněze, dívky, ženy. Sestry se o účastníky pečlivě staraly a Matka se snažila zajistit kvalitní exercitátory (P. Braito OP, P. Dacík OP, P. Kubeš SJ, P. Štork SJ, P. Horák OSB).