Меню Закрыть

Svědectví o mimořádných darech

V muzeu Matky Rosy v Rajhradě
V muzeu Matky Rosy v Rajhradě

Životopisy Matky Rosy a svědectví sester svědčí o přítomnosti některých mimořádných darech, kterými jí Pán obdařil v zájmu duchovního vedení. Je to například její schopnost poznat stav některých duší.

Sestra Vendelína: „Říkala nám: Vidím stav vaší duše, každé zvlášť, jak jste každá na jiném stupni dokonalosti. Některé mají křestní nevinnost.(…) Když měl být popraven lupič a vrah Martin Lecián (1927), Velebná Matka (Matka Rosa) ho doporučovala našim modlitbám. Po smrti jí přišel poděkovat, že je zachráněn.“

Sestra Kristína: „Mala dar poznať stav duše. Raz povedala predstavenému těšiteľov P. Josefovi Litomiskému pri návšteve ich kláštora: Ten brat, ktorý ide teraz k sv. prijímaniu, je Judáš. Predstavený sa zadivil: Veď ten žije vzorne, všetko zachováva. Matka Rosa už nič nevysvetľovala. Po mesiaci sa potom zistilo, že ten brat udával ostatných u Gestapa.“

P. Josef Litomiský, zakladatel Kongregace Těšitelů
P. Josef Litomiský, zakladatel Kongregace Těšitelů

Sestra Agata: „Měla jsem na starosti nemocnici a domek, kde jsme ošetřovaly chudé nemocné v privátě. Bylo to ve Vyškově. Jednou večer mi napadlo, že pojedu do Rajhradu a budu prosit Matku, aby mně zbavila této povinnosti. Nikdy před tím jsem ani jí, ani nikomu jinému neřekla, že je pro mě ta práce těžká. Tak jsem se hned ráno vydala na cestu a dojela  jsem do Rajhradu neohlášeně. A co se stalo? Matka Zakladatelka mne přišla k brance naproti, velice mile mne přivítala. Já jsem jen řekla, že se nic zlého nestalo. Matka mne vzala sebou do kostela a hned do svého pokoje a hned mi začala rozmlouvat, ale velice mile, mou záležitost, že nemá koho tam poslat a že já jsem se tam už zapracovala a že mi Pán Bůh pomůže a hned mi dala křížek (požehnání). Já jsem jí vůbec nic neřekla. Jak to Matka věděla, proč jsem přijela? To je zvláštní. (…) Druhý zážitek: Když mně lékaři poslali domů z nemocnice umřít, že již nikdy chodit nebudu, Matka Zakladatelka mi opakovaně řekla: Neumřete, dožijete se 70 let. “

Sestra Anežka Coudenhove-Honrichs: „Velebná Matka často poznala budoucnost, někdy se taky mýlila – ale jsou dokázané případy, že předvídala, nebo viděla události dlouho předem (asi často, ale zřídka to předem řekla).“

Dalším mimořádným jevem, který se v životě Matky Rosy objevoval už od jejího dětství je dar nazíravé modlitby a vytržení, do kterých při modlitbě někdy upadala.

Trnová korunka Matky Rosy
Trnová korunka Matky Rosy

Nejmenovaná sestra: „Byla jsem v prvním roce noviciátu. Zvonilo k zotavené. Poněvadž Velebná Matka Zakladatelka nešla, jak byla zvyklá, šla jsem pro ni. Stála v oratoři, oči měla zavřené a ruce sepnuté. Myslela jsem, že spí, proto jsem šla až k ní a řekla jsem, že už dva krát zvonilo  k rekreaci. Protože se ani nepodívala, ani nepohnula, šla jsem až k ní a opět jsem jí volala. Poněvadž mi nic neodpovídala, řekla jsem to sestře Anežce, že Velebná Matka stojí a spí v oratoři a nemůžu ji vzbudit. Sestra Anežka, která podobné věci znala, mně řekla: „Nechte ji, to by bylo škoda jí z toho vyrušovat. Potom, až za hodnou chvíli, přišla Velebná Matka sama.

Několik svědectví sester se týká komunikace Matky Rosy s dušemi v očistci nebo s andělem strážným.

Sestra Bohumila: „V Rajhradě byly kněžské exercicie. Exercitátorem byl p. kardinál Beran. Musely jsme pro účastníky uvolnit 50 cel. Sestry byly Matkou Zakladatelkou rozděleny do jiných místností, kde se dalo spát. Já jsem přijala nabídku od Zakladatelky, která mně velmi potěšila, spát v její blízkosti – na chodbě, vedle její světnice, za plentou. Vše jsem si připravila k nočnímu odpočinku, ale nemohla jsem usnout. Nevím, co to bylo, šel na mně nějaký strach. Když docházela půlnoc, už jsem se úzkostí potila. Tu pojednou slyším tajemné kroky zdálky, jakoby šel někdo ze spodní chodby po schodech nahoru ke světnici Matky Zakladatelky. Podlaha praskala, já se pod peřinou potila strachy. Tajemná bytost, kterou jsem ovšem neviděla, jen slyšela, zůstala stát. Po chvilce jsem zase slyšela, jak ta bytost odchází dolů. Rychle jsem vstala a chtěla jsem vběhnout k Matce Zakladatelce, ale ta byla zamčena. Když jsem jí ráno vše hlásila, klidně mě odpověděla, že o tom ví, neboť prý umřel pan farář na Petrově a byl v noci u ní. Během dne přišlo oznámení o jeho smrti.“

Matka Rosa u hlavního oltáře v Rajhradě
Matka Rosa u hlavního oltáře v Rajhradě

Další svědectví sestry Bohumily: „Jedna z nás byla menších ctností, což se poznalo hlavně při společném životě. Při rekreaci nemluvila, byla nelaskavá k mladším spolusestrám, dávala pohoršení. Velebná Matka řekla: „Přesto ji nedám Satanovi!“ Řekla veřejně, že měla se Satanem zápas, ale že mu jí přec nedá. Po smrti Velebné Matky ta sestra zakrátko onemocněla na TBC a zemřela. Žila ke konci velmi kajícně, litovala všeho, čím chybovala. Při její smrti sestry viděly na ní zřejmou radost z toho, že si Velebná Matka pro ni přišla.“

Sestra Kristína: „Velmi uctívala anděly, hlavně anděla strážného. Myslím, že jej viděla. Bylo to mystické spojení. Vypravovaly starší sestry, že jednou mělo být čtení a Velebná Matka jakoby se s někým dohadovala: „Nebudu jim nic říkat, nebudu jim dělat čtení, stejně se nepolepší! Bylo slyšet, jak dostala facku. Bylo to slyšet. Zčervenala a pak udělala moc pěknou přednášku.“

Z lidí mimo klášterní komunitu se s Matkou Rosou stýkali především duchovní. Spolupracovala úzce s Paterem Josefem Litomiským (1888-1956), zakladatelem kongregace bratří těšitelů z Getseman. On, a posléze i ostatní bratři, byli přesvědčeni o mimořádných ctnostech a darech, které Matky Rosa měla, jak o tom svědčí několik historek, které se u těšitelů dodnes tradují.

Páter Kamil Vančo CCG: „Když jsem byl novicem ve Vídni, nemohl jsem se rozhodnout, jestli mám být knězem, nebo ne. Milý otec (Josef Litomiský) mně řekl: vezmu tě sebou do Rajhradu, Matka Rosa ti řekne, jestli máš být knězem nebo ne. Jednou mně tedy vzal sebou. Cestou jsem svému představenému řekl: Co může nějaká bába vědět, jestli já mám být knězem nebo ne! Matka Rosa mně hned po přivítání řekla: abys věděl, že nějaká bába může něco vědět, tak já ti říkám, že knězem budeš!“ Mimořádnou úctu k Matce Rose chovalo více kněží, kteří za ní přicházeli prosit o modlitbu  nebo o radu.

Posmrtný obrázek Matky Rosy
Posmrtný obrázek Matky Rosy

Sestra Matea Verbovská zapsala: „Spirituál alumnátu v Brně nám vyprávěl, jak jednou nevěděl, jak vysvětlit bohoslovcům jedno místo v Písmě svatém. Rozjel se z Brna do Rajhradu za Velebnou Matkou. Přišla za ním do hovorny, a aniž řekl, za jakým účelem za ní jde, vysvětlila mu ono místo, na které se chtěl ptát.“